Zpět na kategorii » Práva pacientů « Rozlišení displeje mobilu
menší než 280 pixelů
NENÍ zde podporovánopouze pro rozlišení >280 px

Práva pacientů
[www.osobniasistence.cz]

Práva pacientů
  Stažení textu celé této stránky ve formátu .pdf

klikněte na ikonu

[V celém textu je 137 řádků, na této stránce je 66 řádků]


A není-li spokojen se svým lékařem, má pacient právo: Zpět na začátek textu

- Zvolit si jiného lékaře, pokud v místě bydliště pacienta existuje více lékařů stejného typu.
- Podat stížnost na právním oddělení své zdravotní pojišťovny (okresní pobočka pojišťovny) - doporučeně nebo si nechat potvrdit kopii v podatelně pojišťovny, apod.
- Podat stížnost u vedoucího zdravotnického referátu okresního úřadu.
- Není-li pacient spokojen s vyřízením stížnosti u výše uvedených institucí, může uplatnit stížnost na kontrolním odboru Ministerstva zdravotnictví ČR (Palackého náměstí 4, Praha 2).
- Poté se může pacient obrátit na okresní soud. Sociálně slabší občané mohou soud požádat o to, aby náklady na právního zástupce hradil stát.


Co by měl pacient ještě vědět? Zpět na začátek textu

Co pacient může, na co má právo, svobodná volba lékaře, právo na informace, zdravotnické pomůcky a léky, apod.
Více informací na toto téma naleznete na stránce Další užitečné informace pro pacienty: (přímý přístup na tuto stránku je možný z menu "různé" - informace pro pacienty).


Etický kodex lékařů (výtah nejdůležitějších částí): Zpět na začátek textu

- Úkolem lékaře je zdraví a život, mírnit utrpení, a to bez ohledu na národnost, rasu, barvu pleti, náboženské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk a pověst pacienta a osobní pocity lékaře.
- Lékař má znát zákony a závazné předpisy platné pro výkon povolání a dodržovat je.
- Lékař je povinen být za všech okolností ve svých profesionálních rozhodnutích nezávislý a odpovědný.
- Lékař uznává právo každého člověka na svobodnou volbu lékaře.
- Lékař provádí ty preventivní, diagnostické a léčebné úkony odpovídající současnému stavu lékařské vědy a jež jsou prakticky dostupné, a které považuje pro nemocného za nejvýhodnější.
- Lékař je povinen v případech ohrožení života a bezprostředního vážného ohrožení zdraví neodkladně poskytnout lékařskou pomoc.
- Lékař nemůže být donucen k takovému výkonu, který odporuje jeho svědomí.
- Lékař nesmí předpisovat léky, na něž vzniká závislost nebo které vykazují účinky dopingového typu, k jiným než léčebným účelům.
- Lékař u nevyléčitelných nemocných a umírajících lidí účinně tiší bolest, šetří lidskou důstojnost a mírní utrpení.
- Lékař nesmí zneužít odběr tkání a orgánů ke komerčním účelům.
- Lékař je povinen důsledně zachovávat lékařské tajemství, pokud pacient písemně neurčí jinak.
- Lékař je povinen se odborně vzdělávat.
- Lékař je povinen při výkonu povolání vést řádnou a úplnou dokumentaci písemnou nebo jinou formou
- Lékař nesmí sám nebo po dohodě s jinými ordinovat neúčelné diagnostické, léčebné a jiné úkony ze zištných motivů.
- Lékař se k nemocnému chová korektně, s pochopením a trpělivostí.
- Lékař je povinen nemocného nebo jeho zákonné zástupce odpovědně a srozumitelným způsobem informovat o charakteru onemocnění, zamýšlených diagnostických a léčebných postupech včetně rizik, o uvažované prognóze a o dalších důležitých okolnostech, které mohou během léčby nastat.
- Lékař nesmí zneužít ve vztahu k nemocnému jeho důvěru.
- Základem vztahů mezi lékaři je vzájemně čestné, slušné a společensky korektní chování spolu s kritickou náročností, respektováním kompetence, přiznáním práva na odlišný názor.
- Lékař je povinen požádat dalšího nebo další lékaře o konzilium vždy, když si to vyžádají okolnosti a nemocný souhlasí.
- Lékař musí svou praxi vykonávat zásadně osobně. Zastupován může být dočasně, a to lékařem vedeným v seznamu Lékařské komory.


Etický kodex pracovníků nelékařských oborů (výňatek): Zpět na začátek textu

- tento kodex se týká zdravotních sester, laborantů, sanitářů, ošetřovatelek, pečovatelek, apod.
- zdravotnický pracovník nelékařských oborů (dále jen zdravotnický pracovník, ZP) při své práci zachovává úctu k životu, respektuje lidská práva a důstojnost každého jednotlivce bez ohledu na věk, pohlaví, rasu, národnost, víru, politické přesvědčení a sociální postavení
- zdravotnický pracovník poskytuje zdravotní péči jednotlivcům, rodinám, skupinám a spolupracuje s odborníky jiných oborů, při poskytování péče vždy nadřazuje zájmy těch, kterým ji poskytuje, nad zájmy své vlastní
- zdravotnický pracovník je povinen chránit informace o těch, kterým poskytuje své služby, informace považuje za důvěrné a je si vědom povinnosti zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého povolání
- zdravotnický pracovník nesmí podřizovat poskytování péče komerčním zájmům subjektů působících v oblasti zdravotnictví
- ZP při poskytování péče respektuje životní hodnoty občanů, jejich životní zvyky, duchovní potřeby a náboženské přesvědčení a snaží se vytvářet podmínky zohledňující individuální potřeby jednotlivců
- ZP při poskytování péče dbá v maximální možné míře o zajištění intimity příjemce péče
- ZP nesmí zneužít ve vztahu k nemocnému jeho důvěru a závislost jakýmkoli způsobem
- ZP vystupuje, podle aktuální situace, jako ochránce pacienta, zejména pokud je péče o něho ohrožena nevhodným chováním nebo jednáním jiného zdravotníka nebo jiné osoby



[V celém textu je 137 řádků, na této stránce je 66 řádků]

  Zpět nahoru 

Na co lze použít "příspěvek na péči" ??

Příspěvek lze použít pouze na ty výdaje, které souvisejí se zabezpečením pomoci a podpory osobě, která je závislá na péči jiné osoby. Může být tedy "spotřebován" jako úhrada za péči, kterou zajišťuje poskytovatel sociální služby a samozřejmě také na výdaje, které vzniknou pečující osobě, tj. rodinnému příslušníkovi či jiné osobě, která není poskytovatelem sociální služby. Dá se také předpokládat, že oba výše uvedené způsoby bude příjemce kombinovat dle vlastní potřeby a dle individuálně zvoleného způsobu zajištění péče.
Pokud pečovatelské služby poskytuje organizace nebo asistent sociální péče, musí s uživatelem péče uzavřít písemnou smlouvu o poskytování sociálních služeb.

[11]

Zákon o sociálních službách:

PODMÍNKY NÁROKU NA PŘÍSPĚVEK NA PÉČI
§ 7

(1) Příspěvek na péči (dále jen "příspěvek") se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu.

(2) Nárok na příspěvek má osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8.

(3) Nárok na příspěvek nemá osoba mladší jednoho roku.

(4) O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce.

§ 8

Osoba se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve
a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 3 nebo 4 základní životní potřeby nebo u osoby do 18 let věku není schopna zvládat 3 základní životní potřeby,
b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 5 nebo 6 základních životních potřeb nebo u osoby do 18 let věku není schopna zvládat 4 nebo 5 základních životních potřeb,
c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 7 nebo 8 základních životních potřeb nebo u osoby do 18 let věku není schopna zvládat 6 nebo 7 základních životních potřeb,
d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 9 nebo 10 základních životních potřeb nebo u osoby do 18 let věku není schopna zvládat 8 nebo 9 základních životních potřeb.

.. a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby, u osob do 18 let vyžaduje-li každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.

[11]