Zpět na kategorii » Ošetřování dekubitů « Rozlišení displeje mobilu
menší než 280 pixelů
NENÍ zde podporovánopouze pro rozlišení >280 px

Ošetřování II.
[www.osobniasistence.cz]

Ošetřování II.
  Stažení textu celé této stránky ve formátu .pdf

klikněte na ikonu

[V celém textu je 343 řádků, na této stránce je 36 řádků]


Závěr: Zpět na začátek textu

Moderní krycí prostředky nahrazují jinak nezbytné intenzivní ošetřování rány běžnými materiály za použití mokré terapie (6x denně a více, vč.nočních hodin), která finančně vychází mnohem levněji, avšak klade vysoké nároky na ošetřující personál - týmová práce, stejný a pravidelný způsob ošetřování všemi řádně proškolenými ošetřovateli.

Při zahájení aplikace nového typu krytí je nutné provádět kontrolu stavu rány nejdéle po 2-4 hod., nedochází-li v ráně a jejím okolí k alergické reakci, dojde-li k alergické reakci, je nutné krytí okamžitě odstranit a použít jiný typ materiálu obdobných vlastností.

Velmi důležité je i časté polohování pacienta, při polohování dbát na to, aby pacient po změně polohy nepociťoval žádnou bolest nebo nepohodlí - např. zalehnutá ruka, nepřirozená poloha těla (zvednutý podhlavník v poloze na boku), tlak jedné nohy na druhou (mezi kolena vložit polštář, aby nevznikaly otlaky) apod.

Dalším faktorem, který silně ovlivňuje stav rány a její terapii je poloha pacienta na lůžku, tj. uvolněná poloha na zádech, pohodlně položené nohy (bez velkého napětí, mírně nadzvednuty) a poloha horní části těla - uvádí se optimální úhel mezi dolní a horní polovinou těla 30°, jinak hrozí nebezpečí střižního efektu u ran v sakrální oblasti.

Popotahování pacienta po lůžku na zádech je u dekubitů v sakrální části velmi nebezpečné, hrozí vznik odřenin, porušení pokožky léčeného dekubitu a zhoršení zdravotního stavu (pokud pacient tráví většinu času v poloze na zádech, je možné změnu polohy těla provádět popotažením na boku - jednou rukou chytit pacienta v podpaží a druhou v oblasti stehen, celé tělo lehce nadzvednout a posunout směrem nahoru po lůžku a poté znovu přetočit do polohy na zádech - dojde-li k vyššímu zatížení boku při popotahování po lůžku, tak to příliš nevadí, protože po většinu času je bok zatěžován minimálně, již tak je možné zabránit vzniku dekubitu nebo poškození léčené rány, dva ošetřovatelé mohou zvládnout přesun na boku zcela bez problémů a rána v sakrální části je tak chráněna proti poškození otěrem).

Při jakékoli změně polohy pacienta (i po zvednutí podhlavníku) je nutné kontrolovat polohy nohou, aby nemohlo dojít k jejich zkroucení do nepřirozených poloh, zejména v oblasti kotníků a nártů s rizikem následné značné bolesti pacienta nebo jiných potíží (např. po 2-4 hod. zkroucení nohy, občas k tomu v praxi dochází, zejména ve zdravotnických zařízeních).

Polohování, časté, pravidelné ošetřování rány a rehabilitační cvičení je základem úspěchu rychlého a úspěšného vyléčení progradujících dekubitů, a také dobře vypnuté prostěradlo bez dalších zbytečných, zejména igelitových podložek (plen), které značně degradují účinnost jinak kvalitní antidekubitní matrace a jsou jedním z rizikových faktorů pro vznik nových dekubitů.

Pouze drahé krycí prostředky a léčiva nemohou nikdy nahradit intenzivní ošetřovatelskou péči při léčení těchto mnohdy podceňovaných a velmi nebezpečných defektů.


[V celém textu je 343 řádků, na této stránce je 36 řádků]

  Zpět nahoru 

Zásady prevence vzniku dekubitů:

Pro prevenci vzniku dekubitů platí tyto obecné zásady:
- polohování (zkracování doby působení tlaku, aby nepřekročil prahovou hodnotu)
- používání antidekubitních pomůcek (blokování nepříznivých mechanických vlivů vnějšího prostředí)
- hygiena (blokování nepříznivých chemických a infekčních vlivů vnějšího prostředí)
- rehabilitace je nedílnou, důležitou součástí prevence
- normalizace celkového stavu - vnitřní prostředí, výživa, krevní oběh, okysličování, zvládání celkové infekce apod.
- u dekubitů při postižení řídících systémů (mozek, mícha), u psychických postižení (psychická a psychiatrická onemocnění) a plegií je nutné pečlivě volit specifický ošetřovací a životní režim vzhledem k danému typu postižení
- riziková místa a dekubity nikdy nemasírovat, masáž poškozeného podkoží způsobuje maceraci kůže a degeneraci podkožních tkání, které jsou nejvíce namáhány, zejména u starších lidí, při masírování je podkoží smýkáno!!

[35]

Stupně dekubitů

1.stupeň - dekubity bez poškození kůže

Mírný otok namáhané oblasti, jemné začervenání, zarudnutí kůže, pokožka není většinou z vnějšku poškozena, při stisknutí kůže na krátký okamžik - kůže nezbělí, ale zůstane zarudlá. Změny jsou reverzibilní, zvratné, po odlehčení tlaku se během relativně krátké doby (0,5-2 hod.) obnoví krevní zásobování tkání a zarudnutí se postupně ztrácí...

2.stupeň - dekubity s částečným poškozením kůže

Postižená oblast je oteklá nebo zatvrdlá, namodralá, nahnědlá, začervenalá, má modré zabarvení kůže, po tlakové zkoušce se neobnoví oběh (stlačení postiženého místa, místo po stisku zbělá a zůstane bílé), tkáně začínají odumírat. Někdy se objevuje puchýř, místy bývá obnažená vrchní vrstva kůže...

3.stupeň - dekubity se zničením všech vrstev tkání stlačených mezi kostí a podložkou

Poškození tukových vrstev, svalů, integrity kůže, vypadá jako hluboký kráter, může být zasažena i okolní tkáň rány v podkoží. U rychle vznikajících dekubitů tlakovou oblast kryje buď suchý černý příškvar, nebo rozbředlé nekrotické masy. Jde o nekrózu všech vrstev mezi kostí a podložkou...

4.stupeň - dekubity komplikované záněty kostí a hnisavými záněty sousedních kloubů

Zevní vzhled těchto typů může být stejný jako u předešlých typů, ale navíc, kromě zánětů kostí (osteomyelitis), se objevují i infikované klouby - kyčelní, křížokyčelní, kolenní, loketní apod. Úplná ztráta kůže s rozsáhlými destrukcemi, nekróza tkáně, poškození svalových, kostních nebo nosných struktur. Řeší se většinou pouze operativní cestou v nemocničním zařízení...

[35]