Osobni asistence.cz

Charakteristika dekubitů, proleženin

• 1. Úvod, základní charakteristika
• 2. Rizikové faktory pro vznik dekubitů
• 3. Rozdělení dekubitů (4 stupně)
• 4. Lokalizace dekubitů
• 5. Infekce
• 6. Závěr

1. Dekubity, proleženiny:

Zpět na začátek textu
Dekubity jsou rány (poškození tkáně) vyvolané tlakem, vznikají většinou v místech s malou vrstvou tukové, svalové tkáně, tlakem z vnějšího prostředí proti kosti (čím je slabší vrstva těchto podkožních tkání, tím je větší nebezpečí vzniku dekubitů). Rozsah poškození tkáně je závislý na vzájemném působení, době a intenzitě tlaku, na celkovém stavu postiženého (hmotnosti postiženého, jeho pohyblivosti, odolnosti organizmu na tlak, metabolickém stavu tkání, stavu řídících orgánů - mozku a míchy) a na vlivu vnějšího prostředí (mechanické, chemické vlivy, infekce). Po dobu působení tlaku jsou tkáně špatně zásobovány živinami a kyslíkem a tak dochází k jejich postupnému odumírání, vznikají dekubity.

Nejméně odolné tkáně na tlak jsou tukové vrstvy a potom svaly, které leží v hloubce, a tak proto tlakové poškození postupuje vždy z hloubky na povrch, a ne naopak.
Z toho důvodu je velmi obtížné vznikající dekubit včas objevit. Vzniklý dekubit na povrchu vypadá podstatně lépe, než je skutečné vnitřní poškození tkání, podkoží, tukových vrstev a svalů. Stav poškození tkání je často velmi podceňován, protože viditelná část dekubitu může představovat pouze "špičku ledovce".
Nejodolnější vůči tlaku je vrchní, krycí vrstva kůže (tlouštka kůže kolísá v různých místech těla mezi 1-4 mm, nejsilnější je na dlaních a na chodidlech), méně odolné na tlak je podkoží.

Proleženiny se tvoří velmi rychle a v některých případech vznikají řádově během desítek minut až hodin (nejvíce u čerstvých úrazů, při postižení míchy, po operacích), někdy i za delší dobu působení tlaku. Do rizikové skupiny osob s častým výskytem dekubitů patří ležící pacienti, plegici s poškozením míchy, lidé ve vážném celkovém stavu a v bezvědomí (po úrazech apod.), a osoby starší 70 let - zhoršuje se soběstačnost, stoupá riziko úmrtnosti (nebezpečí vzniku infekcí).

Převážná většina dekubitů se vyskytuje nejčastěji v pánevní oblasti - křížové oblasti, v oblasti kyčelního kloubu a kostrče, a někdy také na patách. Méně často se dekubity vyskytují i v jiných oblastech - např. zadní část hlavy, lícní kost, ramena, kolem lopatek, boční strany kolen, kotníky, v oblasti palce u nohy, plosky chodidel apod., viz níže.

2. Rizikové faktory pro vznik dekubitů:

Zpět na začátek textu

Intenzita tlaku - tlak těla je nejvíce soustředěn na kostních výčnělcích - na tlakové body, tlakové oblasti (sakrální výběžky, křížová kost, kostrč, kyčelní klouby, apod.). Mezi tlakovým bodem a podložkou dochází ke stlačení tkání (kapilár), tkáň není prokrvována a okysličována, později dochází k odumírání tkáně (nekróze) s následnou infekcí vznikají dekubity. Stoupne-li tento tlak nad únosnou míru, dochází k uzavření drobných cév s následným možným poškozením (odumřením) tkáně v postižené oblasti (nebezpečné u nemocných s poškozením míchy, kteří nemají citlivost na bolest v určitých částech těla, podle stupně a místa poškození míchy - necítí trvající tlak, bolest).
Pro vznik dekubitů nerozhoduje ani tak intenzita tlaku, jako doba jeho působení.
K rozvoji poškození tkání průměrně dochází mezi 1-6 hodinami trvale působícího tlaku (někdy i dříve, někdy později, není pravidlem).

Doba působení tlaku - čím větší je hmotnost těla, čím horší je celkový stav pacienta, čím nepříznivější jsou vnější podmínky, tím kratší doba působení tlaku stačí ke vzniku dekubitu (desítky minut, hodiny, dny)

Odolnost organizmu na tlak ovlivňují:
a) odolnost tkání - nejmenší odolnost na tlak má tuková tkáň, svaly jsou o něco odolnější, nejlépe odolává vrchní vrstva kůže
b) okamžitý stav tkání (velmi důležité) - nepříznivé faktory = anémie (chudokrevnost, nedostatek červených krvinek) s následnou hypoxií (nedostatečné zásobování tkání kyslíkem), nedostatek bílkovin ve tkáních - hroucení metabolismu buněk, otoky, dehydratace (odvodnění), cukrovka, jaterní onemocnění, poruchy - selhání ledvin, rozvrat vnitřního prostředí, periferní cévní onemocnění, nádorová onemocnění
c) stav řídících systémů - poruchy mozkové činnosti - cévní mozkové příhody, neurosvalová onemocnění, chronická systémová onemocnění CNS, duševní choroby, demence, deprese, intoxikace léky (např. nadměrnými dávkami opioidů, alkoholem apod.), tyto problémy výrazně snižují schopnost postiženého postarat se o své tělesné potřeby - např. změnit polohu těla, když tlak v určitých místech překročí únosnou míru
d) úrazy míchy, mozku - odolnost na tlak je nejnižší u čerstvých úrazů - v období míšního šoku, klesá na 0,5-1 hod., tzn., že změnu polohování je nutné provádět ve velmi krátkých intervalech, kratších než 30 min., v dalších dnech se odolnost pomalu zlepšuje, snadno ale dochází k prudkému zhoršení stavu v případě chřipky, infekce, apod.