Zpět na kategorii » Prevence « Rozlišení displeje mobilu
menší než 280 pixelů
NENÍ podporováno
pouze pro rozlišení >280 px
Prevence I.

[V celém textu je 257 řádků, na této stránce je 78 řádků]


Prevence vzniku dekubitů I.

U dekubitů, a jiných ran, obecně platí, že je lepší vzniku ran předcházet, než je následně léčit.


Hodnocení rizika vzniku dekubitů

Domníváte-li se, že by Váš pacient (klient, rodinný příslušník) mohl být vzhledem k charakteru svého onemocnění ohrožen vznikem dekubitů, měli byste nejdříve zhodnotit, zda jeho celkový zdravotní stav patří do některé z rizikových skupin s nebezpečím vzniku dekubitů, abyste jej zbytečně nezatěžovali nepřiměřenou péčí.

Zhodnocení stupně rizika se provádí na základě určitých kritérií, dle specifických tabulek, např.stupnice rizika vzniku dekubitů podle Nortonové, Bradenové nebo se používá rozsáhlé hodnocení celkového stavu dle IGAP. Rovněž je možné ověřit stupeň soběstačnosti pacienta pomocí testu ADL dle Barthela.

Kdy provádět hodnocení rizika?
- u akutní péče se základní hodnocení provádí při příjmu pacienta (resp. do 2-24 hod. po příjmu), hodnocení se opakuje každých dalších 48 hodin nebo při změně stavu pacienta, hodnocení je nutné nejen archivovat, ale zejména výsledky aplikovat do praxe
- u dlouhodobé péče (LDN, apod.) - základní hodnocení se provádí při příjmu pacienta, opakuje se 1x týdně během 1.měsíce hospitalizace, dále měsíčně nebo čtvrtletně a také vždy, když dojde ke změně stavu pacienta
- u domácí ošetřovatelská péče - základní hodnocení se provádí při zahájení péče, stav se kontroluje při každé návštěvě sestry domácí péče, přehodnocení lze provádět v intervalech jako u dlouhodobé péče
- stanovení rizika - 2-24 hod. od přijetí pacienta

Soubor s testy dle Nortonové, Bradenové a Barthela je možné stáhnout zde (riziko.zip), formát .pdf, cca 240 kB.
Vyhodnocením testů se zjistí, zda je pacient bez rizika, s nízkým, středním, vysokým nebo velmi vysokým rizikem vzniku dekubitů. Na základě zjištěného stupně rizika je potom nutné zvolit vhodnou kombinaci preventivních opatření s nezbytnými ošetřovatelskými technikami.

Příklad preventivních opatření pro snížení rizika vzniku dekubitů je uveden na stránce "vyhodnocení rizika" a je také součástí výše uvedeného souboru "riziko.zip". Celkové riziko vzniku dekubitů je rozděleno na 4 podskupiny preventivních opatření proto, aby se např. pacient s nízkým rizikem vzniku dekubitů zbytečně nezatěžoval opatřeními pro velmi vysoký stupeň rizika.
Obecný přístup k pacientům se zvýšeným rizikem vzniku dekubitů je uveden níže.

Zobrazit vyhodnocení rizika



Prevence: Zpět na začátek textu

1. Prevence

Dobře organizovaná a kvalitní ošetřovatelská péče má zásadní význam nejen při léčení dekubitů, ale i při prevenci, a to jak ve zdravotnickém zařízení, tak i doma. Na vzniku dekubitu se podílí trvalé působení tlaku v čase v kombinaci s vnějšími a vnitřními faktory.
Zcela nezastupitelné místo v prevenci a léčbě dekubitů má pravidelné polohování pacienta.
Významnými pomůckami jsou podložky, různé typy speciálních nafukovacích matrací, vzduchových i vodních lůžek.
Nesmírně důležitá je dostatečná výživa (nutrice) pacienta, prevence otoků, hygiena a ochrana pacienta před infekcí.
Cílem prevence je snaha předcházet vzniku dekubitů řádnou hygienou, pravidelným a častým polohováním, kvalitní stravou, rehabilitací a pozornou péčí o pacienta.


Pro prevenci vzniku dekubitů platí tyto obecné zásady:
- polohování (zkracování doby působení tlaku, aby nepřekročil prahovou hodnotu)
- používání antidekubitních pomůcek (blokování nepříznivých mechanických vlivů vnějšího prostředí)
- hygiena (blokování nepříznivých chemických a infekčních vlivů vnějšího prostředí)
- rehabilitace je nedílnou, důležitou součástí prevence
- normalizace celkového stavu - vnitřní prostředí, výživa, krevní oběh, okysličování, zvládání celkové infekce apod.
- u dekubitů při postižení řídících systémů (mozek, mícha), u psychických postižení (psychická a psychiatrická onemocnění) a plegií je nutné pečlivě volit specifický ošetřovací a životní režim vzhledem k danému typu postižení
- riziková místa a dekubity nikdy nemasírovat, masáž poškozeného podkoží způsobuje maceraci kůže a degeneraci podkožních tkání, které jsou nejvíce namáhány, zejména u starších lidí, při masírování je podkoží smýkáno!!
- po vyhodnocení stupně rizika vzniku dekubitů ihned aplikovat příslušná preventivní opatření a ne pouze získané výsledky zapsat do dokumentace pacienta

Preventivní režim je nutné vždy přizpůsobovat konkrétnímu typu onemocnění a specifickým potřebám jednotlivých pacientů (klientů, nemocných rodinných příslušníků).
Snažme se poskytovat pacientům kvalitní preventivní péči, než řešit již vzniklé dekubity a navazující komplikace.
Pacienta ušetříme značných útrap a pečujícím osobám a rodinám čas a značné finanční prostředky na nákladnou a dlouhodobou léčbu dekubitů.


Zásady prevence dekubitů při postižení řídících systémů (mozek, mícha)
1) psychické poruchy:

- u osob s dekubity nebo u ohrožených dekubity se často objevují i psychické poruchy, které se liší druhem a intenzitou postižení (obvykle se objevují různé depresivní stavy)
- pacient potřebuje trpělivý, šetrný a citlivý přístup a hodně času
- v případech těžkých psychických stavů s poruchami vědomí je nutné postarat se o základní životní potřeby do nejmenších podrobností (nemocní v komatu)
2) plegie:
- prevence dekubitů u osob s poruchami pohybového aparátu - s plegiemi, tj. ochrnutím části těla
- u těchto pacientů je nutné v souvislosti s jejich zdravotním stavem postupovat zvláště důsledně, pečlivě a systematicky, protože je u nich velmi silně snížena celková odolnost organismu a citlivost vnímání bolesti určitých částí těla podle typu postižení (poškození míchy, necitlivost části těla), často se vyskytuje i inkontinence




... pokračovat na další stránku ...

[V celém textu je 257 řádků, na této stránce je 78 řádků]

  Zpět nahoru 


Zásady prevence vzniku dekubitů:

Pro prevenci vzniku dekubitů platí tyto obecné zásady:
- polohování (zkracování doby působení tlaku, aby nepřekročil prahovou hodnotu)
- používání antidekubitních pomůcek (blokování nepříznivých mechanických vlivů vnějšího prostředí)
- hygiena (blokování nepříznivých chemických a infekčních vlivů vnějšího prostředí)
- rehabilitace je nedílnou, důležitou součástí prevence
- normalizace celkového stavu - vnitřní prostředí, výživa, krevní oběh, okysličování, zvládání celkové infekce apod.
- u dekubitů při postižení řídících systémů (mozek, mícha), u psychických postižení (psychická a psychiatrická onemocnění) a plegií je nutné pečlivě volit specifický ošetřovací a životní režim vzhledem k danému typu postižení
- riziková místa a dekubity nikdy nemasírovat, masáž poškozeného podkoží způsobuje maceraci kůže a degeneraci podkožních tkání, které jsou nejvíce namáhány, zejména u starších lidí, při masírování je podkoží smýkáno!!

[31]


Stupně dekubitů

1.stupeň - dekubity bez poškození kůže

Mírný otok namáhané oblasti, jemné začervenání, zarudnutí kůže, pokožka není většinou z vnějšku poškozena, při stisknutí kůže na krátký okamžik - kůže nezbělí, ale zůstane zarudlá. Změny jsou reverzibilní, zvratné, po odlehčení tlaku se během relativně krátké doby (0,5-2 hod.) obnoví krevní zásobování tkání a zarudnutí se postupně ztrácí...

2.stupeň - dekubity s částečným poškozením kůže

Postižená oblast je oteklá nebo zatvrdlá, namodralá, nahnědlá, začervenalá, má modré zabarvení kůže, po tlakové zkoušce se neobnoví oběh (stlačení postiženého místa, místo po stisku zbělá a zůstane bílé), tkáně začínají odumírat. Někdy se objevuje puchýř, místy bývá obnažená vrchní vrstva kůže...

3.stupeň - dekubity se zničením všech vrstev tkání stlačených mezi kostí a podložkou

Poškození tukových vrstev, svalů, integrity kůže, vypadá jako hluboký kráter, může být zasažena i okolní tkáň rány v podkoží. U rychle vznikajících dekubitů tlakovou oblast kryje buď suchý černý příškvar, nebo rozbředlé nekrotické masy. Jde o nekrózu všech vrstev mezi kostí a podložkou...

4.stupeň - dekubity komplikované záněty kostí a hnisavými záněty sousedních kloubů

Zevní vzhled těchto typů může být stejný jako u předešlých typů, ale navíc, kromě zánětů kostí (osteomyelitis), se objevují i infikované klouby - kyčelní, křížokyčelní, kolenní, loketní apod. Úplná ztráta kůže s rozsáhlými destrukcemi, nekróza tkáně, poškození svalových, kostních nebo nosných struktur. Řeší se většinou pouze operativní cestou v nemocničním zařízení...


[31]