[V celém textu je 257 řádků, na této stránce je 78 řádků]
U dekubitů, a jiných ran, obecně platí, že je lepší vzniku ran předcházet, než je následně léčit.Hodnocení rizika vzniku dekubitů Domníváte-li se, že by Váš pacient (klient, rodinný příslušník) mohl být vzhledem k charakteru svého onemocnění ohrožen vznikem dekubitů, měli byste nejdříve zhodnotit, zda jeho celkový zdravotní stav patří do některé z rizikových skupin s nebezpečím vzniku dekubitů, abyste jej zbytečně nezatěžovali nepřiměřenou péčí. Zhodnocení stupně rizika se provádí na základě určitých kritérií, dle specifických tabulek, např.stupnice rizika vzniku dekubitů podle Nortonové, Bradenové nebo se používá rozsáhlé hodnocení celkového stavu dle IGAP. Rovněž je možné ověřit stupeň soběstačnosti pacienta pomocí testu ADL dle Barthela. Kdy provádět hodnocení rizika? Soubor s testy dle Nortonové, Bradenové a Barthela je možné stáhnout zde (riziko.zip), formát .pdf, cca 240 kB. Příklad preventivních opatření pro snížení rizika vzniku dekubitů je uveden na stránce "vyhodnocení rizika" a je také součástí výše uvedeného souboru "riziko.zip". Celkové riziko vzniku dekubitů je rozděleno na 4 podskupiny preventivních opatření proto, aby se např. pacient s nízkým rizikem vzniku dekubitů zbytečně nezatěžoval opatřeními pro velmi vysoký stupeň rizika. Zobrazit vyhodnocení rizika 1. Prevence Dobře organizovaná a kvalitní ošetřovatelská péče má zásadní význam nejen při léčení dekubitů, ale i při prevenci, a to jak ve zdravotnickém zařízení, tak i doma. Na vzniku dekubitu se podílí trvalé působení tlaku v čase v kombinaci s vnějšími a vnitřními faktory. Pro prevenci vzniku dekubitů platí tyto obecné zásady: Preventivní režim je nutné vždy přizpůsobovat konkrétnímu typu onemocnění a specifickým potřebám jednotlivých pacientů (klientů, nemocných rodinných příslušníků). Zásady prevence dekubitů při postižení řídících systémů (mozek, mícha) ... pokračovat na další stránku ...
[V celém textu je 257 řádků, na této stránce je 78 řádků] |
|
Pro prevenci vzniku dekubitů platí tyto obecné zásady: [31] |
|
1.stupeň - dekubity bez poškození kůže Mírný otok namáhané oblasti, jemné začervenání, zarudnutí kůže, pokožka není většinou z vnějšku poškozena, při stisknutí kůže na krátký okamžik - kůže nezbělí, ale zůstane zarudlá. Změny jsou reverzibilní, zvratné, po odlehčení tlaku se během relativně krátké doby (0,5-2 hod.) obnoví krevní zásobování tkání a zarudnutí se postupně ztrácí... 2.stupeň - dekubity s částečným poškozením kůže Postižená oblast je oteklá nebo zatvrdlá, namodralá, nahnědlá, začervenalá, má modré zabarvení kůže, po tlakové zkoušce se neobnoví oběh (stlačení postiženého místa, místo po stisku zbělá a zůstane bílé), tkáně začínají odumírat. Někdy se objevuje puchýř, místy bývá obnažená vrchní vrstva kůže... 3.stupeň - dekubity se zničením všech vrstev tkání stlačených mezi kostí a podložkou Poškození tukových vrstev, svalů, integrity kůže, vypadá jako hluboký kráter, může být zasažena i okolní tkáň rány v podkoží. U rychle vznikajících dekubitů tlakovou oblast kryje buď suchý černý příškvar, nebo rozbředlé nekrotické masy. Jde o nekrózu všech vrstev mezi kostí a podložkou... 4.stupeň - dekubity komplikované záněty kostí a hnisavými záněty sousedních kloubů Zevní vzhled těchto typů může být stejný jako u předešlých typů, ale navíc, kromě zánětů kostí (osteomyelitis), se objevují i infikované klouby - kyčelní, křížokyčelní, kolenní, loketní apod. Úplná ztráta kůže s rozsáhlými destrukcemi, nekróza tkáně, poškození svalových, kostních nebo nosných struktur. Řeší se většinou pouze operativní cestou v nemocničním zařízení... [31] |