Osobni asistence.cz

Hospice a umírání

1. Sdělení diagnózy

Sdělení onkologické diagnózy znamená pro nemocného vždy zásadní zlom a změnu v jeho životě.
Následuje operace, ozařování, chemoterapie.....
Je-li léčba úspěšná, člověk se vrací do normálního života a žije dále svůj život, často bez jakýchkoli omezení.

Je-li tato léčba neúspěšná, potom je pacientovi sdělena nepříznivá diagnóza, je-li to s ohledem na jeho zdravotní stav možné a vhodné. Diagnóza se nesděluje, pokud si to pacient nepřeje, nebo má-li navíc psychiatrické onemocnění, nebo pokud měl v minulosti psychotické problémy.
V praxi se často používá "milosrdné lži", ne vždy je pacientovi sdělena pravda o jeho nemoci a další prognóze.
O sdělování diagnózy - pravdy by měl vždy rozhodnout pacient, zda ji chce znát nebo ne.

Zásady pro sdělování onkologické diagnózy:
- diagnózu sděluje nemocnému vždy pouze lékař
- diagnóza by se měla sdělit pokud možno vždy, je-li to s ohledem na zdravotní stav pacienta možné, vhodné a pokud si to sám pacient přeje
- je nutné poskytnout nemocnému informace o podstatě nemoci, ale rozdílně co do obsahu a způsobu podání, seznámit nemocného s léčebnými postupy ještě před zahájením další léčby
- o diagnóze informuje vždy lékař, pacient si ale může určit, kdo má být při sdělování diagnózy přítomen (rodina, přátelé, lékař, sestra, psycholog), informace je nutné podávat opakovaně, jednorázový rozhovor nikdy nestačí
- lékař podává informaci nejprve pacientovi, potom podle jeho přání rodině, nebo jiným určeným lidem, nemocný sám rozhoduje, koho a do jaké míry informovat
- je nutné zdůraznit nemocnému všechny možnosti léčby, neslibovat však vyléčení
- je žádoucí trpělivě odpovídat na otázky, obavy, sdílené pocity ze strany pacienta a jeho blízkých, věnovat dostatečný čas naznačeným, ale nevyřčeným dotazům
- informace o prognóze se mají podávat uvážlivě, pouze na přímý dotaz pacienta, je zcela nevhodné sdělovat jakékoli datum (nejde-li o několik dní, nelze žádné datum s jistotou nikdy určit)
- lékař musí ujistit pacienta o odhodlání vést léčbu v celém průběhu nemoci a řešit vzniklé potíže
- snažit se dobrým přístupem probouzet a udržovat u nemocného realistické naděje a očekávání

Obecně nemocný prochází těmito obdobími:
a) období bez příznaků, později přicházejí pocity, příznaky nemoci, návštěvy lékaře, stanovení diagnózy a léčba
b) nepříznivá diagnóza - přichází psychický šok, v období šoku je důležité snažit se nemocného zklidnit a přesvědčit ho k návštěvě lékaře
c) poté přichází období popření a izolace, zloby a hněvu, smlouvání, deprese (smutek, zoufalství), dochází k tápání
d) a nakonec přijetí pravdy - "přitakání" - rezignace, smíření, aktivní přetvoření, deprese (smutek, utrpení z výčitek svědomí), vnitřní přání nemocných, aby nebyli v závěru života sami, aby byli v "místě bezpečí" (nejraději doma)

2. Co jsou hospice?

Jak již bylo uvedeno v úvodní části o hospicové péči - hospice jsou zařízení (resp. organizace), které se zabývají komplexní péčí o těžce, smrtelně nemocné pacienty s nevyléčitelným onemocněním (většinou onkologického charakteru). Hospice jsou nestátní zdravotnická zařízení.

Hospice jsou zařízení lůžková (s hospitalizací pacienta) nebo domácí, někdy označované jako mobilní (ošetřovatelský tým dochází k nemocnému do jeho domácího prostředí, aby pomohl rodině s péčí o jejich blízkého).
Není-li možné, aby příbuzní o nemocného celodenně pečovali, potom je pro pacienta vhodný lůžkový hospic.

V době rozhodování o podání žádosti o přijetí do hospicové péče (domácí, lůžkové) je žádoucí vybrané zařízení osobně navštívit a zjistit konkrétní podmínky poskytování hospicové péče a udělat si tak představu o hospitalizaci v tomto zařízení (prohlédnout si vybavení hospice, pokojů, prostředí, okolí, apod.).

Domácí hospicová péče (mobilní hospic):

- "mobilní hospic" je tvořen týmem zdravotnických a nezdravotnických pracovníků - lékař, zdravotní sestra, pečovatelka a dobrovolníci
- zdravotnická část týmu se stará o zdravotní stav pacienta, kontrolují aktuální stav nemocného, příp. upravují medikaci tak, aby netrpěl bolestí a nemusel kvůli zdravotnickým úkonům dojíždět do zdravotnického zařízení a vyčerpávat tak svůj organizmus zbytečnou fyzickou i psychickou námahou
- dobrovolníci, nebo lépe dobrovolní spolupracovníci nejsou zaměstnanci hospice, ale jsou nedílnou součástí týmu, pomáhají rodině v péči o jejich blízkého, mohou zajišťovat nákupy, pomáhat s úklidem, hygienou, oblékáním, zajistit stálý dozor u pacienta po dobu nepřítomnosti příbuzného nebo během jeho odpočinku, poskytovat základní pečovatelské úkony nebo jinak pomáhat s péčí o pacienta podle svých schopností a možností, apod.
- úloha dobrovolníků bývá zatím většinou v rodinách nemocných podceňována a nachází malé uplatnění, a to asi hlavně proto, že rodina nemocného nechce do svých problémů zapojovat dalšího cizího, neznámého člověka, i když je péče o těžce nemocného člověka velmi náročná a vyčerpávající - pokud však rodina tuto bariéru překoná a spolupracovníka přijme, dochází díky načerpání nových sil pečující rodiny ke zklidnění, upevnění vztahů v celé rodině a k celkovému zlepšení kvality poskytované péče, někdy i ke zlepšení zdravotního stavu nemocného
- domácí hospice vyžadují od svých dobrovolných spolupracovníků před jejich zapojením do hospicové péče doma u nemocných povinné odborné proškolení, vč. praxe v lůžkovém hospici a také potvrzení o beztrestnosti, aby se předcházelo vzniku potenciálních problémů

I doma je možné poskytnout obdobně kvalitní péči jako v nemocnici s využitím odborných pracovníků domácí nebo hospicové péče. Lékař, který do rodiny dochází, pomůže rodině zvážit, zda je možné, aby pacient zůstal doma nebo zda je žádoucí doporučit hospitalizaci v nemocnici nebo lůžkovém hospicovém zařízení.
Pro pečující rodinu jsou všichni tito pomocníci - členové domácího hospicového týmu - velkou oporou.
Pro pacienta je především důležitá přítomnost, laskavá a klidná péče jeho blízkých a to, že není mezi cizími lidmi.