Zpět na kategorii » Asistence « Rozlišení displeje mobilu
menší než 280 pixelů
NENÍ podporovánopouze pro rozlišení >280 px
Proč osobní asistence

Proč a k čemu je "osobní asistence"? V současné, moderní společnosti se velmi rychle zvyšuje pracovní i životní tempo a stoupají nároky na možnosti a schopnosti každého z nás. Dlouhodobě (chronicky) nemocní lidé, občané se zdravotním postižením a starší lidé toto zvyšující se tempo nezvládají a tak se pro aktivní, majoritmí část společnosti stávají brzdou nebo překážkou v jejich rozvoji i v jejich životě. Často jsou přehlíženi, ve výjimečných případech se dokonce můžeme setkat až s odporem k lidem s postižením nebo ke starším lidem (a to i dokonce ze strany některých zdravotnických pracovníků).
Je všeobecně známo, že vztah aktivní, majoritní části společnosti k chronicky nemocným nebo ke starým lidem není příliš dobrý, zvyšujícím se životním tempem klesá snášenlivost k této skupině osob.

Průzkumem veřejného mínění byla zkoumána snášenlivost společnosti vůči lidem s postižením, chronicky nemocným a ke starším lidem. Nejlépe dnešní společnost snáší nevidomé, nejhůře osoby s duševními poruchami. Výsledky průzkumu jsou uvedeny níže:

Snášenlivost současné společnosti k chronicky nemocným:
1. nejlepší je k nevidomým (každý člověk umí zavřít oči a představit si, jaké to je nic nevidět)
2. k lidem s tělesným postižením, zejména paraplegici (svým chováním se neliší od zdravého sedícího člověka)
3. k lidem s těžkým tělesným postižením (vzbuzují soucit, jejich chování se značně odlišuje od chování zdravých lidí, což je těžko pochopitelné)
4. k seniorům (u lidí v aktivním, produktivním věku budí despekt, někdy i odpor, "jsou neužiteční a tvoří brzdu společnosti", naštěstí má téměř každý člověk někoho blízkého v pokročilém věku a tak jsou starší lidé většinou tolerováni, v minulosti však senioři požívali úctu pro své zkušenosti a moudrost, to dnes většinou chybí)
5. k neslyšícím (jsou hluční, nikdo jim nerozumí, neporozumění vyvolává vzájemnou podezíravost, vyřazení ze společnosti je pro neslyšící horší než jejich samotné postižení)
6. k mentálně postiženým (v horším případě jsou vystaveni pohrdání a ignorování, v lepším případě se k nim společnost chová jako k dětem - tyká se jim, jejich názory, přání či rozhodnutí málokdo bere vážně)
7. nejhůř jsou na tom lidé s duševními poruchami (lidé se jich většinou bojí, protože je považují za nevypočitatelné a mají k nim odpor, sami nemocní obvykle prohlubují svou izolaci, protože se stydí za svou nemoc a cítí se odmítáni)

Každý člověk, který se shodou nešťastných okolností ocitne v některé z výše uvedených kategorií, potřebuje nebo jednou bude potřebovat menší nebo větší pomoc druhé osoby, aby zvládl každodenní životní úskalí.
Ke zvládání těchto problémů mu pomáhají nebo mohou pomoci služby osobní asistence.

Nepříliš dobrý vztah společnosti k nemocným je proto také jedním z důvodů pro vznik a existenci služeb "osobní asistence", které slouží jako most mezi chronicky nemocnými, lidmi s postižením, staršími občany a majoritní společností, pomáhá těmto lidem zvládat každodenní životní problémy a úskalí a snaží se o jejich začlenění do společnosti.

Osobní asistent je pro nemocného člověka "náhradní", pomocnou rukou, nohou, okem, uchem, mozkem a nebo třeba jen oázou klidu a pochopení.

  Zpět nahoru 

Na co lze použít "příspěvek na péči" ??

Příspěvek lze použít pouze na ty výdaje, které souvisejí se zabezpečením pomoci a podpory osobě, která je závislá na péči jiné osoby. Může být tedy "spotřebován" jako úhrada za péči, kterou zajišťuje poskytovatel sociální služby a samozřejmě také na výdaje, které vzniknou pečující osobě, tj. rodinnému příslušníkovi či jiné osobě, která není poskytovatelem sociální služby. Dá se také předpokládat, že oba výše uvedené způsoby bude příjemce kombinovat dle vlastní potřeby a dle individuálně zvoleného způsobu zajištění péče.
Pokud pečovatelské služby poskytuje organizace nebo asistent sociální péče, musí s uživatelem péče uzavřít písemnou smlouvu o poskytování sociálních služeb.

[18]

Zákon o sociálních službách:

PODMÍNKY NÁROKU NA PŘÍSPĚVEK NA PÉČI
§ 7

(1) Příspěvek na péči (dále jen "příspěvek") se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu.

(2) Nárok na příspěvek má osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8.

(3) Nárok na příspěvek nemá osoba mladší jednoho roku.

(4) O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce.

§ 8

Osoba se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve
a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 3 nebo 4 základní životní potřeby nebo u osoby do 18 let věku není schopna zvládat 3 základní životní potřeby,
b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 5 nebo 6 základních životních potřeb nebo u osoby do 18 let věku není schopna zvládat 4 nebo 5 základních životních potřeb,
c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 7 nebo 8 základních životních potřeb nebo u osoby do 18 let věku není schopna zvládat 6 nebo 7 základních životních potřeb,
d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 9 nebo 10 základních životních potřeb nebo u osoby do 18 let věku není schopna zvládat 8 nebo 9 základních životních potřeb.

.. a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby, u osob do 18 let vyžaduje-li každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.

[18]