Osobni asistence.cz

Péče a lidská důstojnost

Respektování lidské důstojnosti:

Ze Všeobecné Deklarace lidských práv:
"Článek 1:
Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství."

Respektování lidské důstojnosti v oblasti péče o nemocné:
Respektování lidské důstojnosti je jednou z nejdůležitějších součástí péče o nemocné ze strany zdravotnického personálu, péče o člověka jakožto živé bytosti, a to lékařem počínaje, zdravotní sestrou, sanitářem nebo uklízečkou konče.
Respektování lidské důstojnosti je důležité nejen z hlediska péče samotné, ale také pro vzájemné vztahy mezi lidmi, ro vztahy k lidem různého pohlaví, barvy pleti, stáří, vzdělání, společenského postavení, vyznání apod.
Respektování lidské důstojnosti ve vztahu ke starším lidem obecně a hlavně k nemocným starším lidem tvoří samostatnou, primární oblast důstojnosti a úcty k lidským bytostem, včetně úcty k sobě samému; v současné moderní, konzumní společnosti je význam úcty k člověku, zejména ke starším lidem (mnohdy i k sobě samému) značně snižován a potlačován, peníze (majetek) a kariéra (vlastní "já") se stávají důležitějšími než člověk ...

Péče o nemocného staršího člověka a lidská důstojnost
Bohužel v praxi se lidská důstojnost jako nedílná součást péče o pacienty mnohdy nerespektuje (ne vždy a ne všude) a s nemocným je zacházeno jako s "věcí", dochází k odosobnění, což je velmi nedůstojné - pacient se stává předmětem "byznysu" zdravotnického zařízení - a člověk (živá bytost) se v tomto světě byznysu už jaksi vytrácí.

Občas se setkáváme s těmito negativními postoji k pacientům ve zdravotní (nebo sociální) péči, zejména ke starším lidem:
- ze strany lékařů, zdravotních sester - ignorance, přehlížení (neschopnost a nechuť naslouchat a odpovídat), hrubost, ponižování pacientů (např.poznámky typu "to víte, je mu 90", "už mu to nemyslí", "je zmatený", apod.)
- uzavírání starších osob (pacientů) do izolace, ztráta nezávislosti, omezování důstojnosti nemocného
- "ageismus" = odpor ke stáří, zbavování práv starších lidí
- neuctivý přístup k pacientům a komunikace s nimi (oslovení, naslouchání, odpovídání) - velmi časté oslovování starších nemocných lidí "dědo" a "babi", bez ohledu na to, jaké člověk v aktivním životě získal vzdělání a postavení (např. vysokoškolský profesor, bývalý rektor univerzity se znalostí 6 světových jazyků je pro ošetřující personál téměř vždy jen "děda")
- dochází ke snižování hodnoty staršího člověka, která spočívá minimálně ve zkušenostech, moudrosti, prožitcích, životním údělu (a v jeho dřívějším společenském postavení, čeho za aktivního života dosáhl)
- u starších lidí vznikají pocity odstrčenosti od společnosti (nikdo o ně nestojí)
- vytváří se generační propast a negativní postoje ke stáří, preferuje se mládí, (péče o mladší nemocné je preferována před péčí o starší)
- vysmívání se staršímu, nebo psychicky, neurologicky (po mozkové příhodě) nemocnému při použití špatného slova, při špatném nebo pomalém vyjadřování
- občas dochází k ponižování a hrubostem - udělá-li nemocný něco špatně, příliš pomalu nebo je inkontinentní, příp.má-li náhlou střevní příhodu, apod.
- vytrácí se participace - účast, zájem o starého člověka
- potlačuje se svoboda rozhodování - např. při oblékání je žádoucí poskytnout možnost volby - co si vzít na sebe
- ve vztahu ke starším pacientům bývá často pouze povrchní fyzický kontakt, projevuje se ageismus

Další problémy stáří:
- nízký zájem o aktivity starého člověka
- ve stáří často přichází chudoba a tím dochází ke společenské izolaci
- ve stáří dochází k hledání účelnosti a smyslu života, smysluplnosti stáří

Co to vlastně je důstojnost člověka?

Důstojnost člověka - lidské bytosti chápeme jako projev úcty člověka k člověku, k sobě samému, jako respektování lidské existence bez ohledu na věk, sociální postavení a zdravotní stav.

Níže uvedené 3 aspekty důstojnosti odkazují ke každodenním prožitkům konkrétních lidí, pokud některý z aspektů chybí, je to vnímáno jako přehlížení, hanba, ponížení, degradace či trapnost.

1. Důstojnost zásluh: v průběhu aktivního života dosáhne člověk určitých zásluh, určitého postavení, ve většině společností je tento typ důstojnosti spojován s ekonomickým a sociálním postavením.
Lidé středního věku se často obávají, že odchodem do důchodu ztratí svou důstojnost, vzhledem k vyřazení z ekonomického i společenského života.
Někteří takovou ztrátu důstojnosti skutečně pociťují a prožívají.

2. Důstojnost mravní síly: klade důraz na mravní autonomii či integritu člověka, na schopnost žít v souladu s mravními zásadami.
Ten, kdo se chová zbaběle nebo je k druhým lidem krutý a zlý, může ztratit sebeúctu, úctu ostatních a být ostatními zavržen, tento typ úcty je silně závislý na chování jedince vůči ostatním a může se časem měnit, podle toho, jak se chováme k druhým lidem.
Ten, kdo žije v souladu s mravními zásadami pociťuje určitou důstojnost (mravní sílu).

3. Důstojnost osobní identity: nejvýznamnější typ důstojnosti ve spojitosti se staršími osobami, uvědomění si vlastního já, začlenění do společnosti, nalézání smyslu svého života, svých činů a dění, na němž se osobně podílíme.
Krutí a zlí lidé mohou významně důstojnost druhých lidí poškozovat a zraňovat, pronikat do jejich soukromí, omezovat je.
Vlastní důstojnost závislé (nemocné, starší) osoby bývá narušena během intimních úkonů jako je mytí, oblékání, cvičení, toto narušení vlastní intimity mění identitu dané osoby. Výsledkem může být pociťování sebe samého jako pasivního objektu či bezmocné hříčky v rukou druhých.
Je-li přítomna důstojnost osobní identity, znamená to pocit úplné lidské bytosti s dobrými vztahy k jiným lidem a umožní nalezení smyslu vlastního života.
Je-li člověk nějakým způsobem handicapovaný (stáří, přechod do důchodu, demence, popáleniny, amputace, ztráta sebeobsluhy, nepohyblivost, apod.), dochází k těžkým změnám identity.
Důstojnost také souvisí se schopností člověka vytvářet smysluplný obraz svého života i sebe samého.
Osoba s důstojností je schopna podat pozitivní líčení svého života, ten komu chybí předpoklady k vyprávění takového "příběhu o sobě", bývá často ze společnosti vyloučen, např. v médiích je vytvářen negativní obraz starších lidí, vytrácí se úcta ke stáří, vytváří se pocit odstrčenosti.