Zpět na kategorii » Ošetřování dekubitů « Rozlišení displeje mobilu
menší než 280 pixelů
NENÍ podporováno
pouze pro rozlišení >280 px
Ošetřování II.
  Stažení textu celé této stránky ve formátu .pdf

klikněte na ikonu

[V celém textu je 343 řádků, na této stránce je 81 řádků]

Zpět na část Ošetřování I.   Ošetřování dekubitů I.  


Ošetřování ran II.


Ošetřování ran: Zpět na začátek textu

Faktory ovlivňující proces hojení ran:
- obecné = věk pacienta, stav výživy, stav imunity, základní a další přidružená onemocnění, pooperační komplikace, následek akutního traumatu, šoku, účinky užívaných léků, psychosociální situace, spolupráce pacienta a rodiny, úprava životního stylu
- místní = vznik, rozsah poškození, velikost, hloubka rány, stav okrajů rány (hladké, nepravidelné, poddolované), stav spodiny rány (nekróza, povlaky, infekce), povaha sekretu - krvácivý, čirý, hnisavý, rozsah osídlení rány choroboplodnými zárodky, příznaky infekce (zarudnutí, zvýšená teplota v ráně, bolesti, zduření, funkční poruchy), lokalizace rány, stáří rány (akutní, chronická = řádně se nehojí ani po 9 týdnech léčby)
- mezi faktory zpomalující hojení patří nedostatek kyslíku v ráně, nadměrný sekret, nízké pH v ráně apod.
- pro hojení ran je třeba zajistit dostatečný přísun bílkovin, vitamínů (C, A), minerálních látek (železo, měď, zinek), zejména u starších pacientů často bývá nedostatek bílkovin a vitamínů
- dekubity se nejlépe hojí, jsou-li čisté, bez nekrotické tkáně, exudátu, metabolických nečistot, pokud se nečistoty z rány neodstraní, léčení rány se zpomaluje a vzniká infekce
- kromě běžného ošetřování je velmi důležité udržovat ránu ve stálé teplotě (nepoužívat studené oplachové roztoky, nenechávat ránu dlouhou dobu volně bez obvazu)
- ránu i její okolí udržovat v čistotě a kůži v okolí rány v neporušeném stavu
- pro mytí, výplach ran je nejvhodnější fyziologický roztok ("slaná voda")
- omývání okolní kůže kolem rány se provádí nedráždivými dezinfekčními prostředky

Kontrola hojení rány:
- ránu kontrolovat minimálně 1x týdně, nejlépe však vždy po vyčištění rány, hojení se projevuje zmenšením velikosti rány, hloubky rány a snížením vylučování sekretu, nově se tvořící tkáň na spodině rány (dekubitu) je světle červená nebo růžová a vypadá jako hrudkovitá, neforemná, hladká nebo lesklá hmota, hojení rány by mělo být viditelné do 2-4 týdnů, infikované rány se hojí podstatně déle

Průměrná doba léčení dekubitů:
- fáze čištění (v ideálním případě 3-7 dní)
- fáze granulace (13-20 dní)
- fáze epitelizace (20-40 dní)
Rychlost léčení rány závisí především na jejím stavu (přísun krve, kyslíku, vlhké prostředí, infekce), v případě značné infekce v ráně je léčení podstatně delší.



Čištění ran, vymývání, výplachy: Zpět na začátek textu

- ránu čistit při každé výměně krytí, obvazu
- pro výplach většiny ran používejte "slanou vodu" (**fyziologický roztok), protože nepoškozuje tkáň, a přiměřeně čistí většinu ran, čištění obvykle zahrnuje proplachování nebo "vystříkání" rány roztokem
- k výplachům je také možné použít *Ringerův roztok
- pro výplachy používat přiměřený proud roztoku pod tlakem, vodní sprchu, příliš vysoký tlak způsobuje trauma v ráně, může zničit nově vznikající tkáň a zanést do rány bakterie
- při čištění používat minimální mechanické síly, aby se zabránilo poškození rány (při použití gázy, žínky nebo houby), používat hebké, měkké materiály, hrubé materiály způsobují trauma v ráně a vnášejí do rány infekci
- nečistoty a částice mohou být z rány opatrně vytřeny měkkou gázou
- tkáň, která se hojí může být poškozena, pokud se při čištění použije příliš mnoho síly, na druhé straně čištění je neúčinné, použije-li se příliš malá síla (nebo malý tlak vody)
- POZOR: čištění ran (dekubitů) bývá pro pacienta často velmi bolestivé, proto je nutné postupovat velmi opatrně a jemně, někdy je nutné užití léku proti bolesti (analgetikum) před výměnou krytí nebo před výplachem rány
- velmi důležité je také udržovat ránu ve stálé teplotě (nepoužívat studené oplachové roztoky, nenechávat ránu dlouhou dobu bez obvazu)
- omývání okolní kůže se provádí nedráždivými dezinfekčními prostředky, např. Jodisol, nebo také **fyziologickým roztokem, apod.
- rány nečistit antiseptickými prostředky jako povidon jód, jodofor, iodine, roztok chlornanu sodného, peroxid vodíku, kyselina octová, chloramin, rivanol, genciánová violeť a běžné kožní čistící prostředky = tyto látky jsou toxické, poškozují citlivou tkáň, brání léčení, rána se nehojí, antiseptické látky jsou toxické pro buňky normální tkáně, Betadine je toxický pro fibroblasty (základní buňky tkáně)
- nepoužívat agresivní desinfekční roztoky (Persteril, chloramin)
- k čištění některých typů ran (se silným exudátem, strupy, nebo nekrotickou tkání) se někdy používá vířivka, doporučuje se aplikovat co nejdéle, pomáhá k odstranění nečistot z rány, aplikovat 2x denně s následným výplachem **fyziologickým roztokem (pod tlakem), výplach zvyšuje účinnost vířivky pro odstranění bakterií, je nutné dávat pozor na to, aby rána nebyla příliš blízko trysek vířivky, je-li rána čistá, je použití vířivky vhodné ukončit, protože by mohlo dojít k poškození nové tkáně
- v některých výjimečných případech se pro výplach rány používá 0,1% roztok Persterilu nebo 5-10% roztok Betadine, pokud možno co nejkratší dobu (toxické, možnost alergických reakcí)
- výjimka u čištění ran = dekubity na patách - suché strupy na patách se nemusí odstraňovat, pokud nemají otoky, začervenání, nepohybují se a nehnisají, denní kontrola rány je ale nutná (pro případ zhoršení), strupy tvoří přirozenou ochranu, strup se odstraňuje pouze při výše uvedených komplikacích



... pokračovat na další stránku ...

[V celém textu je 343 řádků, na této stránce je 81 řádků]

  Zpět nahoru 


Zásady prevence vzniku dekubitů:

Pro prevenci vzniku dekubitů platí tyto obecné zásady:
- polohování (zkracování doby působení tlaku, aby nepřekročil prahovou hodnotu)
- používání antidekubitních pomůcek (blokování nepříznivých mechanických vlivů vnějšího prostředí)
- hygiena (blokování nepříznivých chemických a infekčních vlivů vnějšího prostředí)
- rehabilitace je nedílnou, důležitou součástí prevence
- normalizace celkového stavu - vnitřní prostředí, výživa, krevní oběh, okysličování, zvládání celkové infekce apod.
- u dekubitů při postižení řídících systémů (mozek, mícha), u psychických postižení (psychická a psychiatrická onemocnění) a plegií je nutné pečlivě volit specifický ošetřovací a životní režim vzhledem k danému typu postižení
- riziková místa a dekubity nikdy nemasírovat, masáž poškozeného podkoží způsobuje maceraci kůže a degeneraci podkožních tkání, které jsou nejvíce namáhány, zejména u starších lidí, při masírování je podkoží smýkáno!!

[35]


Stupně dekubitů

1.stupeň - dekubity bez poškození kůže

Mírný otok namáhané oblasti, jemné začervenání, zarudnutí kůže, pokožka není většinou z vnějšku poškozena, při stisknutí kůže na krátký okamžik - kůže nezbělí, ale zůstane zarudlá. Změny jsou reverzibilní, zvratné, po odlehčení tlaku se během relativně krátké doby (0,5-2 hod.) obnoví krevní zásobování tkání a zarudnutí se postupně ztrácí...

2.stupeň - dekubity s částečným poškozením kůže

Postižená oblast je oteklá nebo zatvrdlá, namodralá, nahnědlá, začervenalá, má modré zabarvení kůže, po tlakové zkoušce se neobnoví oběh (stlačení postiženého místa, místo po stisku zbělá a zůstane bílé), tkáně začínají odumírat. Někdy se objevuje puchýř, místy bývá obnažená vrchní vrstva kůže...

3.stupeň - dekubity se zničením všech vrstev tkání stlačených mezi kostí a podložkou

Poškození tukových vrstev, svalů, integrity kůže, vypadá jako hluboký kráter, může být zasažena i okolní tkáň rány v podkoží. U rychle vznikajících dekubitů tlakovou oblast kryje buď suchý černý příškvar, nebo rozbředlé nekrotické masy. Jde o nekrózu všech vrstev mezi kostí a podložkou...

4.stupeň - dekubity komplikované záněty kostí a hnisavými záněty sousedních kloubů

Zevní vzhled těchto typů může být stejný jako u předešlých typů, ale navíc, kromě zánětů kostí (osteomyelitis), se objevují i infikované klouby - kyčelní, křížokyčelní, kolenní, loketní apod. Úplná ztráta kůže s rozsáhlými destrukcemi, nekróza tkáně, poškození svalových, kostních nebo nosných struktur. Řeší se většinou pouze operativní cestou v nemocničním zařízení...


[35]